Včera v literatuře jsem slyšela novou báseň. Recitovala ji najednou a mimoděk naše šílená profesorka. Až po chvíli poslouchání jsem zjistila, že verše nejsou verši, že jen profesorka mluví k mému punkovému spolužákovi. Ale stejně se mi nová báseň líbila.
Včera jsem ve sněhu
našla tvoji rukavici
s ustřiženými prsty
Zřejmě ale
nepatřila tobě
(A pro ty, komu jsem to už nadšeně neřekla. Přijali mě na výšku, scénáristika, režie.)
