Petr a Lucie

Romain Rolland
Petr a Lucie

Děj trvá od středy večer 30. ledna
Do Velkého pátku
29. března 1918

Příběh o opravdové lásce nalezené během první světové války. Příběh prostý jako život, bezstarostný jako válka.
Kráčeli pak tmou, opřeni jeden o druhého, a tiše plakali láskou. Na zemi jim pod kroky skřípalo rozbité sklo a dlažba krvácela. Kolem jejich lásky číhala smrt a noc.

Petr je povolán do boje. Za půl roku ho válka polapí a spálí jiskry v jeho očích. Tak jako jeho staršímu bratru Filipovi. Petr ve válce nevidí smysl a jeho naivní a zranitelná duše se jí brání. Nahlas ale neřekne nic.
Jen zkuste zapomenout na dogma vlasti!
Petr by byl rád pochopil, aspoň co ho tísní. Kolik otázek ho pálilo, a nesměl je vyslovit! Neboť prvním slovem všech těch otázek bylo: „Ale vždyť tomu nevěřím!“

Petrovu smutnou a strnulou budoucnost však protne láska, když letmo zahlédne v metru profil Lucie, celý svět se zastaví, všední zvuky stejně jako dunění výbuchů ustanou. Lucie, aniž by to věděla, v tom momentě vstoupí do jeho srdce.
Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí; vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely. Ticho. Klid a mír. Byla tam.

Lucie se živí jako malířka, i když sama se nazývá spíš chatrnou kýčařkou. Maluje špatné kopie slavných děl, nebo portréty vojáků podle fotografií, aby měla z čeho žít. Pro zajištěného Petra je tento způsob práce překvapením.
Smutně se jí zeptal.
„Tak proč, proč to děláte?“
Pohlédla na jeho nechápavě zkormoucenou tvář a laskavě s mateřskou ironií se přitom usmívala; viděla v Petrovi hodného měšťáckého synáčka, kterému všechno v životě bylo tak snadné a který nechápe, že člověk musí dělat mnohé ústupky, aby mohl…
Znovu se zeptal:
„Proč? Řekněte proč?“
Klidně mu odpověděla:
„Proč? No přece proto, abych mohla z čeho žít.“
To ho naplnilo úžasem na tuhle možnost ani nepomyslel.

Zamilují se, přesto ale udržují od sebe odstup. Petr ví, že za půl roku se stane vojákem, a i kdyby tomu tak nebylo, takové společenské rozdíly, jaké jsou mezi nimi, byly v té době nepřekonatelné. Přesto přese všechno se zasnoubí a slíbí si, že budou sví v neděli Vzkříšení. Plánují společnou budoucnost o to usilovněji, že oba tuší, že k ní nikdy nedojde. Ovšem společné sny jim ani válka nemůže ukrást.

Na Velký pátek jdou společně do kostela. Paříž je bombardována a oba milenci jsou pohřbeni pod sutinami kostela. Zcela zbytečně tak umírají mladí a upřímně zamilovaní lidé, kvůli něčemu, za co nijak nemůžou.

(Text psaný kurzívou je vybrán z knihy.)

Autor novely Romain Rolland přišel o dva své blízké přátele o Velkém pátku 1918.