pondělí 31. srpna 2009

Tak všechno co jsem neřekla

Byla jsem na Ukrajině - mimo jiné. Dám sem aspoň fotky. Zážitků mám ale ještě mnohem víc a ne jez z Ykpaihy. http://mants.rajce.idnes.cz/ykpaiha/

pondělí 25. května 2009

Zítra

Do prdele už. Tududu.

neděle 3. května 2009

Konec přišel a trvá

Včera jsme my všichni, co spolu mluvíme, pohřbili náš podnik, do kterého chodíme pít už pět let. Hospodu, kam jsme utíkali v půlce tanečních a kde jsem začala pít pivo. Místo, kde jsme s Bratřem poslouchali pořád dokola z džůboxu Kryla, Beatles, Queeny a všechny naše srdcovky – kde jsem nechala bezpočet peněz bezpočet vypitých piv, nezpočítaně jsem si tam v opileckých plácáních vylívala srdíčko. Konec. Je konec. Rekonstrukce začne a náš humusácky bowl s vyhlášeným nejhnusnějším pivem ve Zlíně bude něčím jiným.
Na slavnostní pohřební rozlučku jsem se stylově oblekla do černého a sehnala kytičku, kterou jsem obvázala černou stuhou.
Byl to krásný rozlučkový večer. (Zřejmě všichni vyspíváme, protože se nikdo z nás neopil na kašu blato.) Hrály samé šlágry a my jsme tančili a zpívali a já jsem měla kameru a máme z toho hodinový záznam a je n spoustě místech přetáčený, protože kazet byla krátká. A poslouchám Beatles a hraje Yesterday – nechci.

Poutníče znavený, zde najdeš klid, neb jako já i tys mrtev již.

neděle 19. dubna 2009

Něco obrovsky malého

Je to jen výkřik. Vlastně by mě mělo mrzet, že toto existuje, ale už to tak jednou je. Každá z nás je princezna...

O princezně, které se zdály špatné sny

Bylo to tak od začátku a bylo to tak správně. Bylo to totiž, to jediné správné, jediné bezpečné, jediné možné. Dokonce ho měla i doopravdy ráda. Když na něm usínala, když slyšela jeho hlas a když ho hladila po tvářích. Nebyla to jen rozumná a daná láska; když byla s ním, bylo jí dobře. Když usínala, myslela jen na správné a bezpečné věci, na modré oči, pevné obětí, hrubé dlaně. Každý večer na ně myslela.
Ale uvnitř snů se na ni dívaly jiné oči. Doteky tam byly jemné, hlas ze snů vyšší, melodičtější. Říkal věci, které nebyly ani trochu rozumné, správné a bezpečné; říkal věci, kterým naslouchala bez dechu, s kterými souhlasila. Párkrát svůj sen líbala a pak ji hryzalo svědomí.

Jak to v závěru pohádek bývá, vystrojil pan král své dceři velkolepou svatbu. Princezna, celá zmatená, čekala ve své komnatě. Dvorní dáma jí pomáhala do šatů.
(už skoro rok bledne ta skvrna)
Nikdo neví, jak veliká byla její touha, když se otočila ke dvorní dámě čelem a velice jemně ji políbila. Zaskočená však odvrátila tvář. (Ona i princezna dobře věděly, co jediné je dané.) Neřekly dál ani slovo. Žádná se neomlouvala. Žádná nic nevysvětlovala. Princezna se dál připravovala na svatbu.

úterý 24. února 2009

Z hodiny

Včera v literatuře jsem slyšela novou báseň. Recitovala ji najednou a mimoděk naše šílená profesorka. Až po chvíli poslouchání jsem zjistila, že verše nejsou verši, že jen profesorka mluví k mému punkovému spolužákovi. Ale stejně se mi nová báseň líbila.

Včera jsem ve sněhu
našla tvoji rukavici
s ustřiženými prsty

Zřejmě ale
nepatřila tobě


(A pro ty, komu jsem to už nadšeně neřekla. Přijali mě na výšku, scénáristika, režie.)