Tiše
Věnováno Genevieve
Mám vrásky, patří ke stáří. Vím toho spoustu. Znám příběhy, ty jejich. Těch co uléhají do stínu k mým kořenům. Neřeknu je. Nikomu, ani vám.
"Kamil, jsi krásná," šeptala tiše. Opatrný pohled. Smím…
Lidé mé řeči nerozumí. Nedokážou pochopit, že i já se umím smát. Taky šeptám, tančím. Poslouchám vítr, tolik toho slyšel, někdy mě i pohladí. Klepu se zimou a mám strach z bouřky. Hlavně z blesků.
"Podívej se, Miriam." Bílá ruka pohladila vrásčitou kůru. Jsem smutná, říkaly její oči.
"Já vím."
"Skryjeme se ve stínu jiného."
Jejich dlaně se spojily. Vyprovázela jsem je. Poslední ptáci opouštěli mé větve.
Žádné komentáře:
Okomentovat