Pohádkové trampoty Kazimíra Plivky

Včera jsem se opila, a i když je následující drabble divné, psala jsem ho před svým stavem, ne během.
Za zničení pohádkové říše pro děti může o něco víc Lelli než Rowlingová. Ale já bych zlynčovala obě. <3>

K. Whist: Famfrpál v průběhu věků – str. 41
Nejnebezpečnější je přeměna koštěte rozhodčího v teleportační střelu zvanou Přenášedlo, jejímž výsledkem je, že rozhodčí v polovině zápasu náhle zmizí a objeví se o celé měsíce později.

Když se barvy přestaly míhat, svět se zase zastavil a nabral pevných obrysů, zalapal jsem po dechu.
„Do Merlina! Až toho opičáka, co mi to provedl, najdu, na místě ho uřknu.“
Místo, kde jsem se ocitl, bylo tiché a prázdné. Vypadalo to, že sem už dlouho nikdo nepáchl. Na zemi se válela mlha, pak se zvedl vítr a současně s ním i můj žaludek. Sladký shnilý puch, který přivál, mě paralyzoval. Podíval jsem se, co je jeho příčinou a překvapením jsem pustil svůj nos. Než jsem ho opět chytil, nasál jsem podruhé ten třeskutý smrad.
Byly to trosky nějaké chatrče, to bylo v pořádku. Problém byl v tom, že se u mých nohou neválelo ztrouchnivělé dvěvo, ale perník a poleva. Přidal jsem do kroku. Mlha na zemi se nerozvířila.
„Prosím vás,“ volal jsem na siluetu v dálce a rozběhl se k ní. „Mohl byste mi poradit?“
„No nejsem sice moc chytrej. Víte, já jen sázím a sklízím,“ apaticky oznámil, připadalo mi, že právě tohle opakuje celý život. Uváděl mě do rozpaků, stál přede mnou, ale zároveň jako by byl někde daleko.
„Jsem Kazimír Plivka, rozhodčí famfrpálu. Nedopatřením jsem se ocitl zde a rád bych se dostal zpět do Anglie.“
Nejspíš jsem ale naznačil něco, co zahradníka dopálilo. Celý zbrunátněl a i přes bělostnou pleť bylo vidět, že zrudl.
„Ty patříš k nim!“ vypálil na mě. Bez jakýchkoliv okolků přešel do tykání. Polekáním jsem nadskočil. V očích mu zaplály plamínky hněvu.
„Já nejsem moc chytrej, ale dobře vím, proč se tu děje to, co se děje!“ řval a od úst mu odletovaly sliny. „Kvůli vašemu kouzelnýmu světu zapomínaj děti na nás. Proto postupně mizíme. Koho zajímá nějakej hloupej strejček Pompo, když může mít famfrpál, Bradavice,“ zlost mu vzala dech a musel na chvíli zastavit. „A hlavně toho svýho POTTERA!“ zatvářil se, jako by chtěl zvracet.
V té chvíli už jsem na nic nečekal a vzal nohy na ramena. Mluvil z cesty, to je jisté. O nikom, kdo by se jmenoval Potter jsem nikdy neslyšel. Budu se muset zeptat Zachariáše, jen co se z této zpropadené zapomenuté země dostanu.

Pomůcka časového zařazení: Zachariáš Mrzout žil okolo roku 1400. V roce 1398 popsal Famfrpál v té nejranější známé podobě, hru, která měla blízko k nynějšímu modernímu Famfrpálu.