Křivda

Křivda
Věnováno Eilleen

Tančila. Bylo to tak samozřejmé. Stejně jako smích. Mám tě ráda, říkala mu beze slov. Dostala se do velkého sálu, spousta tváří, jiní zahradníci, jiné květiny, možná hezčí. Držela jeho ruku. Představil ji. Chvíli byli zticha, pak jeden cosi vykřikl. Slyšela smích, ale tak jiný než ten jeho. Nerozuměla tomu.
Položil ji do rohu. Říkal, nepotřebují tě, k čemu je hodná květina, dokonalá společnice. Příliš drahá, příliš ošklivá.
V rohu stála dlouho. Dívala se k němu, ale on k ní ne. Netančila. Nesmál se.
Myslela na pomstu. Pomalu získávala sílu. Věděla, že to dokáže. Cinkot střepů. Květináč se pod nárazem jednoho ze šlahounů rozbil. Ticho. Tázavý pohled. Kroky. Šel k ní.
Byla připravená.

Děkuji Rebelce za beta-read.