Malíř

Malíř
Věnováno Titany

Celý udýchaný se opře o dřevěný parapet, pod jeho horkým dechem se okno rychle mlží. Za chvíli již skrz páru neprohlédne. Náhle špičkou prstu dosud jednolitou plochu před sebou rozrazí.
Dvě ruce ho popadnou kolem pasu a prudce jím otočí. Draco vidí v těch očích bolest, snahu všechno vrátit, přesto se obrátí zpět k oknu.
"Omlouvám se. Sakra, nevěděl jsem…" Mě se to netýká, křičí štíhlé prsty skrz mokré čáry.
"Mlč," štěkne na něj.
"Draco…" Zelené reflektory zhasnou, když sklápí pohled. Smutně zní i echo vzdalujících kroků.
Konečky jeho prstů jsou mokré a celé se chvějí. Otočí se směrem, kam on odešel. Chvíli se dívá do tmy, pak odfrkne a vydá se na opačnou stranu.
Kapičky na okně se klikatí ve spletitých cestičkách. Stékají k parapetu, kde se lámou a na zem dopadají jako smutné slzy. Dracův obrazec se rozpouští, blesk by v něm už nikdo nehledal.

Děkuji Nancy za beta-tester:)