Kraslice

Dnes ráno bavil se s copatou holkou v námořnickém tričku, nedomalovanou. S prázdnýma očima.

Schoval se do dlaní,
Za domovními dveřmi.
Tužka zamotaná ve vlasech, ale tupá. Tupá, žlutá, tupá.
Tupá velice.
Hodí se k sobě.
Stud,
a… čmáranice.
(Už je to příliš, pro malíře z ulice.)

Snad lupnutí, možná, že ani to slyšet nebylo.
Zadusil.
Rozdrtil ji v dlaních.
A o její prázdné skořápky se pořezal.
(Bylo to příliš pro malíře z ulice.)

Byl jsem ta nejkrásnější

Kraslice