Předvečer všech marných

Chci ještě zveřejnit jedno drabble, ale zjistila jsem, že není tak jasné, jak se zdálo. (Co, Lelli:D ) Povídka se vrací do noci 31. října 1981 a vznikla na základě 17. kapitoly - Bathildino tajemství z Relikvií smrti.

Předvečer všech marných

Všechny masky byly hrozně laciné. Prostěradlová strašidla nebo čarodějnice s vysokými klobouky. Ať jdou do háje. Věřil jsem, že dnes v noci ožijí hrůzy, které se schovávají v temnotě pod mou postelí a budou se proletovat náměstím Godrikova dolu. A místo toho tady pochodují dýně. Proč si člověk hraje na kouzelníka, když z něj nejde ani trochu strach?
Rozhlížel jsem se kolem a najednou ve mně hrklo stejně jako by jeden z mých děsů opustil stín postele a svým ledovým chapadlem obtočil můj palec na noze. Musel jsem si pořádně protřít oči, tak báječný převlek jsem nečekal. Temný hábit se prodíral zástupem maškar a než jsem k němu doběhl, pořádně jsem se zadýchal.
"Hezký kostým, pane."
To, co jsem pak viděl bylo úděsné. Byly tam oči. A bylo tam zlo. Utekl jsem za maminkou a i když nejsem malý, brečel jsem.
Prvního listopadu na náměstí žádní strašáci nevířili. Šel jsem se taťkou podívat na trosky nějakého domu.Vzpomněl jsem si na muže v kápi, pak začalo sněžit a já měl plnou hlavu jen toho, abych každou sněhovou vločku polapil.