Uáááíííí

Dneska mám velikou radost. Nejlepší učitelka výtvary, paní Čančíková, mi nabídla, že můžu chodit kreslit i ve středu. A zadarmo. Jako příprava na výšku pro talentované. Je to hrozně moc báječné.
A namaluju si na zeď Tracyho tygra a větší radost mám snad už jen z toho, že moje sestra, která přečetla v životě tři knihy (z toho jedna byla komix a druhou odložila v půlce kvůli zlým snům) se rozhodla, že si Tracyho tygra taky přečte.
Třeba následný článek přesvědčí i vás.

William Saroyan
Tracyho tygr

Knížka Tracyho tygr je zdánlivě dětská se zdánlivě jednoduchým příběhem.

Traycy chtěl tygra už tehdy, když mu byly dva roky a uslyšel někde někoho říct zvučné slovo: tygr!
Jednoho dne šel s otcem do města a spatřil cosi ve výloze rybí restaurace.
„Kup mi toho tygra,“ dožadoval se.
„To je humr,“ řekl tatínek.
„Tak toho nechci,“ řekl Tracy.
Zlom nastane mnohem později. když je Tracymu patnáct a jde do zoo.
Kouřil cigaretu, pokukoval po holkách, když tu najednou stát tváří v tvář svému tygrovi.
Byl to podřimující černý panter.
Tracy zíral na černého pantera. Zíral na něj pět minut, pak típl cigaretu, odkašlal si, odplivl si a odešel ze zoo.
„To je můj tygr,“ řekl.
Od té doby doprovázel tygr Tracyho na každém kroku. Když bylo Tracymu dvacet jedna odjel i s tygrem do New Yorku, kde pracoval jako nosič kávových pytlů. Zdarma ovšem mohl v oddělení ochutnavačů ochutnávat kávu.
Tracy zrovna rozmlouval s tygrem, když tu se zpoza rohu vynořila dívka ve žlutých pletených šatech, kterou doprovázela mladá tygřice.
Dívka se jmenovala Laura Luthyová a Tracy se do ní okamžitě zamiloval.
„Jmenuji se Tom Tracy,“ pravil Tracy.
„Já vím,“ odpověděla dívka. „Už jste mi to říkal.
„Zapomněl jsem.“
„Já vím,“ usmála se dívka. „To už jste také říkal třikrát. Máte ještě nějaké druhé jméno? Zajímala se dívka.
„Ne,“ řekl Tracy. „Jenom Thomas Tracy. Zkráceně Tom, kdyby jste to chtěla zkracovat.“
„Nechci,“ řekla dívka.
„Opravdu ne?“ vydechl Tracy, neboť tahle poznámka pro něj měla obrovský význam.
Ale i příběh Thomase Tracyho není bez smutných míst a tak Tracy po nevydařeném obědu u Lauřiných rodičů dívku ztratí.
Uběhlo několik let a Tracy i jeho tygr se trápili. Stále nemohli najít dívku jako byla Laura, protože žádná taková další nikde nebyla. Situace nabrala zcela nový směr ve chvíli, kdy Tracyho tygr, kterého předtím mohl vidět jen Tracy sám, spatří najednou i všichni ostatní obyvatelé New Yorku. Tygra se začnou bát a on, zmatený nastalou situací, uprchne kdoví kam.
Tracy (sám bez tygr) se ostane se do sanatoria, kde potkává lidi, jejichž tygři jsou vyděšení, nemocní a umírající. Potká i Lauru s její kdysi velkolepou tygřicí, která je ale vyhublá a k politování.
Laura Tracyho nepoznává.
„Vy si nevzpomínáte?“ nevzdával se Tracy. „Váš otec šel pro zmrzlinu.“
„Zmrzlina taje,“ pravila Laura. „To je tajemství zmrzliny. Taje.“
„Lauro,“ prosil Tracy. „Podívejte se na mě. Poslouchejte mě.“
„Není nic smutnějšího než tající zmrzlina,“ prohlásila Laura.
Po Tracyho tygru začnou pátrat všichni obyvatelé New Yorku. Je viděn na různých místech po celém městě, ve skutečnosti se schová pod pohřebním ústavem ve strachu a opuštění a touží po smrti.
Jak se román završí, co bude s Laurou a Tracym a proč Spicler a Slew tygra neviděli, to si už přečtěte sami.
Thomas Tracy měl tygra a ten tygr byl láska.

(Text psaný kurzívou je vybrán z knihy.)