Žádný filosof ze mě zatím není, i když jsem byla Blechou označená za kolegyni

Nedá se na to přijít. Ale já na to přišla.
Přišla jsem na to, když jsem pomáhala nést čtyři flašky rybízové limonády. Chřestíka jsem potkala náhodou, nevšimla bych si ho, nebýt toho, že nést šestnáct kilo je pro dvanáctietého kluka skutečná fuška. Sebrala jsem mu gentewomansky jednu tašku z ruky. On gentlemansky nesouhlasil, ale bylo vidět, že je rád. Chřestíkovi teda zůstali jeho čtyři kokakolové limonády, přinesli jsme je k němu a pak se do obchodu vrátili ještě pro čtyři citrónové a čtyři pomerančové.
Měl pro mamku vymyšlené překvapení. Jeho překvapení mě překvapuje a rozesmívá.
„No, Marťo, nás napadlo už dávno míchat limonády. To jsme teďka udělali návštěvě a strašně nám to chutnalo,“ ztichl na chvíli. „A pak bylo všem špatně.“ Nezmohla jsem se k jiné reakci než smíchu.
„No a nejlepší je dát tam ty šmouly, jako gumové, to se pak rozpustí, víš?“
Přišla jsem s jejich překvapením k nim. Už na chodbě hučeli, že mamka nesmí do koupelny. To samozřejmě zdůraznili vzkazem ZÁKAZ VSTUPU! Všechny petky se v koupelně otevřely a lily do připravené a dostatečně velké nádoby. Kluci říkali, že to krásně voní. Potichu jsem nesouhlasila. Jenže problém byl v tom, jak dostat z koupelny čtyřicetikilovou nádrž. Proto, než mohli společně zařvat:

***Překvapení***

ukapali červenou a lepivou cestičku od koupeny do kuchyně.
„Dlouhou dobu teď nebudeš muset dělat sirup, mami.“
Třicet dva litrů oranžovohnědé tekutiny a osm gumových šmoulů, položilo mamku-Jitku k zemi. Já jsem brečela smíchy.
Společně jsme si sedli kolem nádrže. Jitka prohlásila, že jsou jediná domácnost, co má doma šmoulí bazén. Kluci přinesli trychtýř, obrátili ho tak, že rozšířená část byla ve šťávě a začli pít. Bylo mi řečeno, že je to lepší než slánka, ale že ho taky musím pevně držet, abych ho neutopila. Seděli jsme tam u velikého lavoru, pili trychtýřem a smáli se šmoulům, které by si neznalé oko spletlo s něčím, co vyplivlo moře.
Přišla jsem na to, že život se nedá pobrat. Protože když Jitka prohodí, že lavór se štávou je lepší než třeba čtyřicet rohlíků a Christianovi blýskne v očích další překvapení, nakloní se ke mně a spiklenecky zašeptá: Musím koupit čtyřicet rohlíků.

Je to tak a je to naopak.

A tento krásný zážitek mám jen proto, že jsem ve správný čas byla tam, kde na mě čekalo překvapení. Za tím něco musí být.

Nejkrásnější vůně dne: Jehličí a kusy kůry, které rozmetával pán, který se na mě usmál.
Zážitek včerejšího dne: Byla jsem na koncerte Pink Foyd revival, všem z kapely jsme s Tomem dali pusu a dostali jsem kartičku, čímž jsme se vlastně stali pořadateli a mohli do backstage. Objevili jsme sklad piv, Tom ukrad bagetu a já pivo. Ho chytili, mě ne.
Výplach dne: Vyplňovat dvouhodinový psycho test, když vám třeští v hlavě fermežoví sloni.
A poznámka na konec: Psaní na klávesnici, na které nepíše l, mě přivede do bázince.