Jsem v podivné apatické bublině štěstí. Připadám si jako rozbouřená, a klidná hladina. Těším se, až pojedu s Ondrou na Salsu.Konečně jsem se trošičku zastavila. Mám za sebou báječné dny. Dneska ráno mě vzbudil neznámý budík, rozlepila jsem oči a byla jsem pár okamžiků zmatená. Když jsem si uvědomila, že jsem v Července u Bartíků, tak mi bylo hrozně dobře. Jsou to tak skvělí lidi, že nemá nejmenší smysl nějak se pokoušet cokoliv říkat.
Mamka potřebovala jet v pondělí jako speciální revizorka do Olomouce. (Cesty autem s ní za volantem stojí vždycky za to, tentokrát nás zastavili olomoučtí policajti – dokonce na nás šli s houkačkou. Řekli něco o vyfouklé pneumatice. Ani pokutu nám nedali, a když jsme zajeli do servisu a moje zoufalá maminka ani nevěděla, který pedál je brzdový, neplatili jsme nic ani opravářům. Podle mě je smích stejně cennější.) Ale zpátky. Okamžitě, co jsem věděla, že se můžu dostat zdarma do Olomouce, jsem zavolala Ondrovi. Ten byl nadšený a souhlasil. Do Červenky k Bartíkům jsme nakonec dorazily (s dvou hodinovým zpožděním) tři. Já, moje sestra a Áďa.
Myslím, že jsme se navzájem všichni vytrhli ze všech stereotypů, co se na nás lepí.
(V Litovli je před gymplem jezero a budova se v něm naprosto kouzelně zrcadlí. Taky je tam nejkýčovitější kopa hlíny, na jejímž vrcholu je Muchomůrka-slunečník, který vás v okamžiku, kdy si pod něj sednete, promění v sádrového trpaslíka. Nikdo z nás si nesedl.
Mimo jiné jsem v chodníku našla puklinu, která byla srdíčko. A Ondra, který žije v Litovli o 17 let déle než já, si jí nikdy nevšiml. A palačinkám říká amolety.)
Ráno jsme vstaly před sedmou, oni šli do školy a my jely vlakem domů.
Už to vypadá jako konec, ale zdaleka. :D
Viděli jste Svět podle Prota? Prot se dostane do sanatoria, kde jeden blázen má problémy se smradem. Poslední dobou se s ním stotožnuju často. Třeba v čítárně, kde smrděl bezdomovec, ale víc dneska, kdy jsem musela otevřít ve vlaku okno, i když bylo sotva nad nulou. Když jsme ovšem jely kolem hnoje a podivných vajíčkových smradů a ve vlaku byl takový puch, že se dal krájet, měla jsem k němu sakra blízko. Vymyslím čichoměr, který zaznamená snesitelnou úroveň smradu. Jestliže prahovou hodnotu puchu někdo překročí, bude bez řečí vykázán.
(V neděli jsem spala u kamaráda. Ale o historce, ve které figurují čeleň, půl třetí ráno a naštvaná učitelka Češtiny Hanka, se mi teď psát nechce.)
Mohla bych nudit za vlast?
8 komentářů:
ale to víš že neee, Mants!
Přála bych si zažít nějaký ten tvůj den :-) Asi by se mi to hodně líbilo. Sakryš, jak mi chybí ty obyčejně neobyčejné dny nebo neobyčejně obyčejné?
Přála bych všem hlavně poznat tak suprové lidi jako jsou oni. :)
A když jsme u té suprovosti, viděla jsem dneska film Příběh Alana Straighta a vřele doporučuju. :)
Když jsem byla malá, myslela jsem, že palačinky jsou takové úplně divné činky. Amolety vedou:).
No... co je divného na amoletách? :D
amolety neznám, jenom omelety...a ty se dělají z vajíček. Potom jsou palačinky, ty jsou z nekynutého těsta...ale ze všeho nejlepšejší jsou lívance a ty jsou z kynutého. Mňam!
Já znám amolety, palačinky, lívance i omelety a je mi to vcelku jedno, hlavně když je to dobré.
:D Souhlasím s Mardom, je to sakra dobré. Hned bych si dala.
Okomentovat