Ty syčáci a agitační slogan k tomu

Dřív jsem na otázku: 'Proč je tráva zelená?' odpovídala kačero-donaldovskou odpovědí: 'protože kdyby byla červená, bylo by nám z ní asi špatně,' v domnění, že správná odpověď neexistuje. Teď dokonce vím i to, proč je obloha modrá a proč hadí nohy nemá had.

Včera jsem byla na Těch syčácích.

Se slovy: 'Smím prosit?' a žlutým papírkem v ruce jsem sklidila jejich podpisy a daruju je Peťce, která sbírá podpisy slavných lidí, i těch, které vůbec nezná.
Atmosféra na koncertě byla vynikající. Sešel se tam celý zlínský underground. (Namátkou: Paní, co mění barvu vlasů podle oblečení. K tomu jsme přišli, jelikož měla ve stejném fialovém odstínu mimo vlasů i nátělník. Moje malá sestra získala nového obdivovatele. Byl jím kofolou do mrtva opitý mexičan, který znal Ty syčáky osobně, ale oni jeho ne.) Spousta lidí měla batikované oblečení a spolu s Těma syčákama jsme všichni zpívali jejich bláznivé texty a napodobovali a vytvářeli zcela prapodivné taneční kreace.
Zkrátka včera byl ve Zlíně máj. Že ne?
(Moucha v dubnu.)
Taky jsem složila písničku. Jmenuje se: Kousek falunské uzenky a je sprostě ukradená Anně, Lise a Astrid Lingrenové. Jen jsme k ní se ségrou přidaly basy a vokály a pořádně ji tak vytuningovaly. Staneme se totiž slavné, když se to povedlo animované žábě, tak to vlastně máme jisté.
Dneska jsme se ve škole domluvili s Davidem, že si hned, jak se mu uzdraví noha a bude moct normálně chodit, namátkou vybereme o velké přestávce jednoho šťastlivce, kterého budeme sledovat dokud nezačne hodina. Cha.
Po škole jsme šla na výstavu pedagogických pracovníků UTB z multimediální komunikace. Mamka mě představila panu kreslíři Eliškovi. Na jeho výstavě jsem byla ve čtvrtek a byla jsem ohromená. Úplně jsem se klepala, když jsem se s ním bavila. Je to hrozně skromný člověk a říkal, že kreslení není nic, že je to jen tužka a papír a tím končí všechna kouzla.

A Baťovské moudro na závěr. (Proseděla jsem dneska u Baťovských reklam hodinový dolík v židličce. Poslední dobou si občas připadám důležitě.)

Na Bílé hoře,
sedláček oře.
Zoře to, a nebo nezoře?
Jak by to nemohl zorati,
když má boty od Bati!