Dneska se mi povedlo upéct uhlí. Pěkná černá briketka, jen hodit do ohně. Skončila ale v popelnici. Když jsem se odtrhla od milovaného Klárka Kenta (♥♥♥) a otevřela dřevě do obyváku, obklopil mě hustý šedý dým. A smrad. Zapomněla jsem, že jsem se před hodinou chtěla najíst a dala do trouby ohřát houstičku, aby byla křupavější. Abych rychle zachránila situaci, otevřela jsem okna, přičemž jsem vylila džbánek s vodou a skoro shodila i květináč.
Pak jsem utíkala do výtvarky, po cestě jsem nakoupila jedno Toffifee, Kočičí jazýčky, oboustanou izolepu a pivo. Zlatavý mok právě popíjím. Nepopíjela bych ho, kdybych nutně nepotřebovala jeden vršek Gambrinus, abych z něj vyrobil náušnice pro Peťu k narozkám. (Ukázka informace na nic: Druhý vršek jsem měla z dřívějška.) Snad je ocení. Pro Micáka mám rum, ale není to obyčejný Tuzemák, je to Tuzemicák. Na etiketě je loď i Miciho fešácká tvář. Pro Prochyho mám ořech, protože pro mě bylo opravdový oříšek něco pro něj vymyslet. On se nespokojí jen tak s něčím. :D
(Ano je to tak, zítra jdu oslavovat. Třeba spadneme do rybníka, třeba nás odfoukne zběsilá Kirsten, ale těším se moc.)
Po zdařilém nákupu jsem doutíkala do výtvary jen s půl hodinovým zpožděním. Kreslili jsme své portréty. Byla to studie, tedy pokus o co nejvěrnější zachycení skutečnosti. Příště budu dělat svůj expresionistický portrét. Awwww.
Pak jsme odvážně šly s prokletou Leňou a paní Čančíkovou na vernisáž grafiky akademického malíře Karla Demela. Sice, když jsme dorazily, byly už koláčky a víno pryč, ale já jsem si tuhle vernisáž užila mnohem víc než včerejší pražské vily, (kde koláčky i víno byly. :D )
Grafiky Karla Demela jdou do hloubky. Zobrazují hudbu, pocity a myšlenky. Na první pohled v některých dílech nic nevidíte, ale stačí se dívat jen chvíli déle a rozeznáte klavír i zborcenou postavu nad ní. Umělec čerpá hodně z literatury (třeba grafika Verlaine a Rimbaud, nebo Květy zla) i z východních náboženství.
Avšak najednou mi vibruje kapsa. Píše mi sestra: Martinka zas jednou pekla? :D
(Kdo umí.)
PS: Žiju jen pro Smallville.
PS: Zítra budu mít první knihu podepsanou autorem. Závidíš? Kup si myš.
3 komentáře:
Obyčejné věci napsané neobyčejnou Mants tak, že i přes šílenou hodinu tady skoro brečím smíchy a snažím se představit, co jsi to proboha prováděla :-)
V půl paté se mi zdálo o troubících slonech. Asi bych si měla aspoň před každou tvou oslavou změnit vyzvánění na mobilu nebo aspoň vypnout zvuk:D.
Kuuuuuuuš. Je půl sedmé, chtěla jsem jít na Havla do kina a já to zaspím. Né. :D Děkuju, olava byla zajímavá ještě teď mě bolí hlava.
Okomentovat