čtvrtek 3. dubna 2008

Míti Filipa, je sice fajn, ale…

Včera, místo učení se chemie (za což mě učitel grafiky dneska pochválil, :D) jsem vyrobila agitační plakát. Nebojte, nikoho nelákám do strany, ani nebojuji za práva šneků. Potřebuji doplnit palubu semináře z výtvarky, a protože nejsem žádná lehká děva, nešla jsem na to přes postel, ale přes fotoshop.
A proto vualá :D (pro větší náhled klikni na Domažlice)

+++DOMAŽLICE+++ :D :D :D
Náš stereotypní ústav bude zítra rozsvícen, protančen a hlavně zaplněn mými poutači. Pokud se pět potřebných kreativců nenajde, aspoň se o kampani bude mluvit. Všechno je lepší, než pasivně sedět v hospodě a mlít svou mantru o tom, jak inteligentní jsem. Narážím samozřejmě na Fonda, který cestu na štrůdelník nenajde, ale co. Ať žije revolta! (Nakonec mi psal, že se mu to vlatně líbí.)
Nenechala jsem si ujít příležitost, polekat plakátem budoucí kapitolovou profesorku. Hrozně se tomu smála a vůbec to nepobrala.
„Maturita za hubičku! Ty jsi pako.“

Taky jsem dneska poprvé o sobě mluvila s psycholožkou. Klepala jsem se před tím hrozně, lila jsem holkám do pidihrníčků čaj a moc jsem ho vylila na stůl, taky jsem vysypala cukr.
Před 14 dny jsem díky programu Pět P bojovala dvě hodiny proti stovkám otázek. Proti nebezpečnému klišé slunci a blízkosti, proti číselným vojákům zformovaných do řad, proti opakům opaků. Do Pěti P jsem se přihlásila jako dobrovolník a nechtěla jsem, aby mně testy cestu k dítěti zavřely.
Zjistila jsem vlastně jen samé pozitivní věci, nejvíc jsem se smála mé pozici v dvojici realista – snílek. Ortel: naprosto mimo realitu. Proč ne? Těším se, až začnu narážet do sloupů. Vlastně ve většině vlastností se vymykám normě. I to mě těší. Psycholožka mě označila, že se do programu výborně hodím a nevidí dokonce problém ani v tom, abych se stala kamarádkou postižené holčičky. To bych chtěla moc.
Za čtrnáct dní jedu na výcvik, tak, Lelli, pohni, pokud chceš. :D

Není se čemu divit, ale celý den zářím jako to dřevěné sluníčko, co jsem si včera koupila na Jednom světě, festivalu dokumentárních filmů s tématikou lidských práv. (Byla jsem na filmech o ruském blázinci a o africké korupci. Bylo to děsivé. Poslouchám etno. Něco namaluju. Říkají mi, že toho nějak moc stíhám. Nemyslím si to. Dneska jsem nestihla ani jedno pivo:D)

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tak to já jsem dneska zase stihla piva dvě (to se mi nestává). Ten plakát se mi líbí, je takový originální a svěží. A víc mě nenapadá, neboť můj mozek ještě pořád ovládá alkohol a vše ostatní jsem zapomněla.

Anonymní řekl(a)...

Jsem přesvědčená, že kdyby zkoumal někdo mě, také by mě označil za snílka. A že jsem mimo realitu, to už vím dávno a vědí to i ostatní, a jsem na to vlastně hrdá:)

Anonymní řekl(a)...

Stránky Pět P jsem si pročetla úplně celé. Úplně moc tě obdivuju, že do toho jdeš... -<-@
Zajímalo by mě, co by vyšlo mně. Dnes jsem viděla stát kamarády před sebou, i když se ke mně v té chvíli plížili zezadu... asi také budu hrdá, že nejsem normální.

anaMnéza řekl(a)...

:) Tak uvidím, jak ten program budu zvládat, jen jsem si řekla, že když budu u počítače sedět o tři hodiny týdně míň, tak to nebude špatné. :D
Plakáty jsme vylepili a hned za pár hodin už někdo tři sundal, nechápu to. :D