Název článku neprozradím, byl by to spoiler. (Ježíš umře na straně 681.)

Oky byl smutný a ve Zlíně křičí pneumatiky barumáckých bláznů a proto byla cesta domů z čajovny zádumčivá dekadentní a depresivní (Okyho oblíbená přídavná jména), zažila jsem po tom, co jsem si doma konečně rozepnula knoflík na kalhotách, které mě celý den svíraly břicho, doma dvě překvapení.
(První je míň hodnotné než to druhé.)
Otevřela jsem ledničku, ve které byl
(John Lennon)
vanilkový puding! Miluju vanilkový puding. Miluju vůni prášku vanilkového pudingu – čichám ji vždy přes obal. Ale nejvíc jsem milovala právě ten můj vanilkový puding, co jsem našla a slupla.
Zcela spokojená jsem si ho ujídala a najednou jsem úplně bezmyšlenkovitě držela v ruce krabici. Otočila jsem ji a bylo na ní napsané moje jméno. Nejdřív jsem nechápala, pak se ale spínače v mém mozku zaklaply a začala jsem zuřivě trhat karton.
Před třemi dny jsem našla v internetových vodách nejvíc fosilní a kryptofošistickej obchod na světě. + Sezame, otevři se + Prodávají v v něm třeba plastový model hovínka (rovného i zakrouceného – od skutečného k nepoznání). Zvratky: (extrakvalita kde najdete úplně vše, hrášek, mrkvičku, masíčko...), červaný cukr, prd ve spreji, mýdlové bonbóny jakož i sudžuk. Smála jsem se těmto výmyslům asi hodinu a pak jsem si objednala
(Bojíte se, že je Mants fekální prase? Bojte se!)
lennonky!
Úplně nejvíc kawaii, takové hnědé a malinké. Budu si je muset trošku opravit a zvětšit, ale jsou to moje lennonky a mám z nich moji radost.
Mám z nich takovou radost, jako když jsme včera šli s Okym a Fondem náhodou i po náměstí, kde měli koncert Backwards – nejlepší Beatles revival na světě! To bylo báječné. Hippies děti tam pobíhaly po trávě a čůraly na kytičky. :)

Koušu si: nehty
Zpívám si: manga, manga, manga, manga!
Plány: hezky poprosím internet, aby za mnou přišel a připojil mě.

„Prosím!“

(Sedím tak u počítače a najednou cítím zápach. Spálenina. Doprdele. Komu se, kurnik, povede potřetí spálit housky, které si peče? A ještě ke všemu jsem se kopla do malíčku, když jsem běžela k epicentru smradu. Jsem ryba.)