Chronicky

Chronicky
Pro Rebelku

Pavoučí doteky, nářky a skřípání zubů. Bere tužku. Dopis beze smyslu, jeho jízdenka. Kam? Na tom mu nezáleží. Hlavně pryč od tesáků a vrčení, pryč z temné šachty, páchnoucí plísní. Miliony nožiček a jejich nekončící hemžení ho vyprovází. Dynamit. Pořádně to utahuje, ještě krk. Dřív tu byl jiný strach, snad bubák pod postelí, nebo tma sklepa, do níž musel vejít. Rudé oči, agonie a spousta bílé. Rukama začne rozhánět mlhu okolo něj, nedovoluje mu nadechnout. Vzdává to. Slizký šum, lepkavé pavučiny, šeptané kletby, živý oheň. Hrkot sirek. Plamen se třese.

Rozptýlila se až ráno. Loučil se dlouho.