Juchachá

Juchachá
Věnováno Ann Artwodevové

Její kroky byly příliš krátké. Nestíhala. Uschlá větev ji švihla přes obličej. Trhla hlavou, ale nezastavovala se. Podpatek na ztrouchnivělém pařezu vypověděl službu. Jen tiché zaklení a běžela dál.
Hábit dávno ztratil díky ostružiní svůj tvar. Přesto se samolibě usmála. Vyhrála. Věděla to. Vždycky tušila, že je to jen bezpáteřní lump. Tajná zbraň, hohó. Na ni nemá.
Malý stromek jí podrazil nohy. Odřené dlaně, úsměv nemizel, jen se zkřivil. Odhalení velezrady. Merlinův řád. Už dávno ho měla dostat, tolik toho přece obětovala pro společnost.
"Už to není daleko," zakřičela Hermiona na tmavé vlhké pasece. "Už jen kousek."

Poslední věta je vzata z Fénixova řádu. Děkuji Rebelce za beta-read.