Člověče, trsej si

Pomalu mi rozmrzá nos i uši. Začínám přemýšlet, že bych si upletla takovou prímovou čepičku na nos, jako měl František v Kouzelné školce. Problém je v tom, že neumím plést a pravděpodobně bych nenašla ujetou odvahu nosit tuhle ( i když potřebnou, přesto netradiční) čepičku na veřejnosti. Můžu doufat, že se konvence posunou ještě dál a časem se stane hitem.
Když už je jednou jaro, tak by to tak mělo zůstat. Tvrdím já a budu to tvrdit i nadále. Ale nechci mluvit ani o počasí ani o politice. (Stojím za Klausem.) To už je zábavnější rozebírat dlaždičky na zastávce. Taky jsme to dneska s Míšou udělali. Ale na nic jsme nepřišli, jen že jsou skutečně zajímavější. :D

/začátek mrtvého bodu přízpěvku
Právě mám za sebou jeden z nejdivnějších obědů v životě.
(Jerry, jerry sežral červa mňam, mňam, mňam, mňam.)
/konec mrtvého bodu přízpěvku

Včera než jsme vyšli, abychom mohli trsat na diskožce – (podle Gigino nejhorší slovní spojení na světě,) dali jsme si partičku v Člověče, nezlob se. Tahle hra se nezdá, ale dokáže naštvat a rozhádat do krve blízké přátele. Mně se podařilo naprosto zrušit Tomovy tři žluté figurky v jednom hodu. Nevyhrála jen proto, že jsme hru před koncem přerušili, protože jsme už museli jít.
Na diskošce byl pitomý sekuriťák, kterému jsme se nelíbili, a protože Lenin taťka ani nehrál, odešli jsme hned ve dveřích. Tuc, tuc, tuc.
Zkonstatovali jsme že: a) Vyhazovači by měli být pitbulové a ne debilové
b) Leňa je prokletá a všechny akce, co organizuje, končí fiaskem
c) Je zima jak prase
d) Jsme měli raději dohrát Člověče

Přemýšlím: O Pohádkovém Péťovi
Poslouchám: Radůza – Při mně stůj
Nálada: Zamyšlená – něco by vytvořila
Těším se: Nevím na co

Jo a jsem v crossoverové štafetě. Sesmolím pět drabblat. Z fantómů nabízím úplně cokoliv. Jen pokud mi dáte něco, co neznám, tak se pak zpětně vy nevyznáte v mém zpracování. (A to že se v něm nevyznám sama sem nepatří.)