O chlapečkovi, který uměl číst
Neobratně slabikoval přání své maminky, které ukořistil během lovu tygrů v Africe na kuchyňském stole. Když se zdárně dobral ke konci, objevil se mu na tváři spravedlivý úsměv. Byl už velký kluk a velký kluk dostává velké úkoly. A koupit úplně sám rohlíky, to je sakryš velká věc. Se slovy poklad sáhl po mincích. Pětikoruna byla ušmudlaná a smutná jako deštivé ráno, očistil ji proto kapesníkem. Duhově na něj zamrkala, potom ji schoval do dlaně k ostatním.
Vyšel a v tu ránu nebyl jen lovcem tygrů, králem moří, gladiátorem, pirátem, kovbojem a indiánem, byl z něj hlavně velký kluk, jako si vždycky přál. K obchodu zbývalo pár bloků, když se otočil a pohlédl do chřtánu auta tak velkého, že by ho sluplo jako malinu.
Byl to asi hodný kluk, zlaté paprsky unaveného slunce bloudily v jeho vláskách. Sešlápl jsem zvolna brzdu. Upustil penízky. Ty zacinkaly a rozutekly se všemi směry, neměl jsem čas se za ním otáčet.
Z knihy Černá sanitka a jiné děsivé příběhy
Žádné komentáře:
Okomentovat