Proti mně stojí velká bílá myš
co tady dělá, proč na mě pořád civí,
je opravdická, nebo jenom plyš,
tváří se zavile
v mým bytě 2+1 promile.
Jen si naslinil koneček prstu a otočil stranu. Ani, když jsem mu nabídla své kafe, nijak nezareagoval. Kretén. Pěkně trapný ráno. Jedno z nejhorších. Sehla jsem se a začala si hrát s drobečky kolem nakrojené bábovky. Dělala jsem v nich cestičky, všelijak je křížila. Už byla studená. Pekla jsem ji včera chvíli před tím, než jsem sem šla. Spálila se jen malinko, no a? On mi suše oznámil, že ji jíst nebude. Ukrojila jsem si alespoň já. Náhodou byla dobrá, s hrozinkami…
Pořád sedí, někdy otočí stranu. Pochybuji, že ví, co čte. Mám pokušení se ho zeptat, ale asi ho potlačím. Na co se hádat. Proč bych se mu nemoha smát jen já sama, hned teď, potichu ve své hlavě. A dám si pozor, aby to neslyšel.
Už mě nudí, stále si čte. Na to mu sotva skočím, ale předstírat hold umí. Já ne, vlastně neumím skoro nic. Spálila jsem bábovku a pak se rozbila ta sklenička. Taky mou vinou.
Všechno odkývám, dávno si mě ochočil. Už ani nevím, kolikátý večer jsem strávila tady. S ním. Připadám si jako největší nic. Ale budu se sem vracet. Pokaždé. Asi.
má blůzu z kretonu a na tesilkách puky
málokdy ví, která zrovna bije
a než dem spát, tak oba pijem
Stejně jako pokaždé mě včera objal a pohladil po stehně. Po zádech mi přejel mráz. Tak je to vždy. Jedním hltem vyprázdnil sklenici. Já tu mou chtěla položit na poličku, aby se nevylila, on ji chtěl ale vypít. Vyrazil mi ji z ruky. Ne, vlastně mi vyklouzla sama, tak to řekl. Dopadla na zem a jemně zacinkala. Chvíli jsem se na střípky dívala. Zbytek alkoholu se vylil na koberec a naposled zašuměl. Dal mi pohlavek a já se mu omluvila. Naštěstí to nebyla jediná sklenice, brzy jsme připíjeli znovu.
„Na tebe,“ řekla jsem nesměle.
„Na mě,“ souhlasil.
Jeho dlaň znovu přejela po mém stehně, tentokrát ale z vnitřní strany, a směřovala výš než prve. Neumím hodně věcí, neumím říct, co se mi líbí. Neumím se bránit a neumím říct dost. Někdy toho lituji.
Chvíli si se mnou hrál, hladil mě a štípal do zadku. Mlčela jsem, když naplnil mou poloprázdnou sklenici opět po okraj. Sám pil z láhve. Objal mě a políbil, jen tak vzdušně, aby mě dráždil. Seděla jsem teď jen v spodním prádle na tvrdé posteli. I mně se přivíraly oči. Viděla jsem ho všude a můj jazyk se pod náporem alkoholu rychle rozmotával. Přisedl za mnou, všimla jsem si, že šampaňské došlo. Nemám ráda whisky, kvůli jejím hořkým polibkům. Ale nemůžu se odtáhnout. Jako vždy i teď se ovládnu, mlčím.
už za tři hodiny pudu shánět práci
už za dvě hodiny mi začne cukat v tváři
a za hodinu jsou tu popeláři.
Milovali jsme se. Večer dvakrát a ráno jednou. Mezi tím jsme pili. Je zvláštní, že si pamatuji vše. Nevím, jak je na tom on, a ani nevím, jestli to chci vědět. Cítila jsem jeho dech, když mi šeptal do uší nesmysly. Nebyly zamilované. Vybavuji si jeho dlaně, svírající někdy až příliš pevně mé tělo. Vzpomínám si i na jeho dech, ztratil svou jemnost a já slyšela všechny nádechy, někdy namáhavé jakoby bolestné.
Ráno jsme sedli ke stolu. A od té doby nepromluvil. Ze začátku jsem sledovala jeho předstírané čtení. Písmenka mu nejspíš na řádcích tančila, přeskakovala jinam a určitě si říkala, jaká je to sranda, že on je nepochytá. Nebyla. Ani pro mě a pro něj nejspíš také ne.
„Jdu koupit rohlíky, tohle jíst nebudu." Zůstala jsem sedět u stolu a kousla do bábovky. Nebyla vůbec špatná a navíc já mám hrozinky ráda.
co tady dělá, proč na mí čelo tlačí
stojí tu odjakživa, nebo jenom teď?
každopádně je v přesile
v mým bytě 2+1 promile.
Věnováno Vašku Musialovi.
Děkuji Rebelce za beta - read.
Písnička patří kapele Nahoru po schodišti dolů band.
Žádné komentáře:
Okomentovat